zákon si vykládám tak, že stravné poskytnout musíme vždy, když je zaměstnanec vyslán na pracovní cestu (tedy má vypsán cestovní příkaz) a splňuje podmínky pro poskytnutí stravného. ostatní výdaje - pokud nedoloží - nemám z čeho vypočítat a proto nehradím, i kdyby byl na služebce v honolulu
je třeba si uvědomit, že cestovní příkaz vzniká vysláním zaměstnance na pracovní cestu, tzn. je to opravdový
příkaz k pracovní cestě a tím se rozjíždí veškeré povinnosti zaměstnavatele, které mu zákon ukládá. i když v praxi je to mírně opačně - zaměstnanec si najde nějaký seminář a jde požádat vedení, zda může jet a odhadne zhruba cestovní náklady. podle toho se mu tzv. cesta schválí. ale to je jen neoficiální praxe. oficiálně ho na cestu naopak vysílá vedení a zaměstnanec s pracovní cestou musí souhlasit, pokud už to nemá nějak upraveno přímo v pracovní smlouvě.
a zříci se stravného prostě nejde, jak píše dája