Dobrý večer Witty,
děkuji za dobrý podnět. Na tomto fóru si radíme, jak by vše mělo napadat, aby vše bylo vyřešeno správně. Výše uvedená situace má 2 řešení, řešení logické a řešení právní. Souhlasím s Vámi, že nejjednodušší by bylo použít pro pracovní cestu dopravní prostředek, se kterým se bude zaměstnanci cestovat nejpohodlněji. Narážíme však na rovinu právní. Jak Refi správně uvedla, pokud zaměstnanec použil k pracovní cestě jiný dopravní prostředek než se dohodl se svým zaměstnavatelem nemá nárok na cestovní náhrady.
Myslím si, že ne všichni čtenáři tohoto fóra se úplně orientují v zákoně o daních z příjmů. Výše zmiňovaný § 18 se týká předmětu daně z příjmů, co do něj spadá a naopak co je z něj vyloučeno. Příspěvkové organizace patří mezi tzv. veřejně prospěšné poplatníky a týká se jich tzv. úzký základ daně (daní se pouze vyjmenované druhy příjmů). Witty souhlasím s Vámi, že za běžné situace příspěvková organizace není poplatníkem silniční daně.
Pokud však zaměstnanec použije osobní automobil v rozporu s tím, co chce zaměstnavatel (příspěvková organizace), stává se poplatníkem daně silniční. Tedy silniční daň nebude platit příspěvková organizace, ale zaměstnanec. A na zaměstnance se vynětí z předmětu silniční daně nevztahuje. Pro úplnost ještě musím dodat, že za porušení povinnosti peněžité povinnosti (podání DAP k silniční dani) se může uložit pokuta až 500 000 CZK, pokud na tuto skutečnost přijde místně příslušný finanční úřad do 3 let ode dne, kdy zaměstnanec použil osobní automobil.
Jestli Vám tedy mohu radit, prosím, dbejte, aby Vaši zaměstnanci souhlasili s použitím takového dopravního prostředku, který si se svým zaměstnavatelem sjednají
S přáním hezkého večera Martin Bureš