Tak nám to jaro pomalu začíná, kvetou první kytičky, tráva se zelená, sluníčko pomalu vykukuje. A čekají nás práce na zahrádkách. Já mám od loňských velikonoc pomocníčka, zahradníčka. Pejska Áju, dnes již roční slečnu drsnosrstého jezevčíka. Hrabe, vyhrabává, přenáší květníky, pečlivě sleduje, kde co zasadím a když to není provedeno kvalitně, tak to raději vyhrabe, kdo by se na to díval. Dokonce se obětovala a upravila mi i rukojeť u nových nůžek Fiskars, aby se mi lépe držely a nevyklouzávaly mi z rukou. Včera opět překousala jeden z plamínků, prý byl starý a měl takovou nemožnou modrou barvu, to jen tak na uvítanou když jsem přišla z práce. V noci také měla napilno. Musela vyhrabat další jámu, zřejmě budeme mít soukromé metro, tedy až spojí všechny ty jámy dohromady. Jako relax si dala jednu popínavou růži. Je fakt moc pracovitá. Ráno vykukovala zpoza domu, jak se mi to bude líbit a když zjistila, že se zlobím utíkala dozadu za dům, asi prohnat ryby v rybníce, aby nezloustly.
Už se těším domů, co mi zase přichystá, jak se bude smát a vrtět ocáskem. Přeji všem hezký den. Alena