bublanina píše:Dobrý den, měla bych podobný dotaz. Zaměstnankyně je zaměstnaná na jeden den v týdnu. Vzniká jí nárok na dovolenou za odpracované dny, protože za celý rok neodpracuje více než 60 dnů. Program Vema mi spočítal, že má nárok na 5 dnů, ale já jsem spočítala nárok jen 4 dny. V Zákoníku práce se uvádí: "Za každých odpracovaných 21 dnů přísluší zaměstnanci jedna dvanáctina dovolené za kalendářní rok." Celkem odpracuje 52 dnů za rok, tedy 2x21, takže náleží 2x 25/12, což jsou 4 dny. Program počítá takto: 52/21=2,476 x 25/12 = 5 dnů. Který ze dvou výpočtů je prosím správný? Děkuji za komentáře.
určitě je nutné vidět, jak je u zaměstnance nastaven rozvrh do konce kalendářního roku, takto se bavíme čistě teoreticky. nicméně při rozvrhu a práci jeden den v týdnu je nárok pouze 1 den dovolené přesně jak píše witty, přikládám vysvětlení výpočtu vemy:
Dle ustanovení § 213 ZP se dovolená nestanoví v pracovních dnech, ale v týdnech. Týdnem se přitom rozumí sedm po sobě následujících kalendářních dnů (ustanovení § 350a ZP).
Pracuje-li zaměstnanec 5 dní v týdnu, činí jeho nárok na dovolenou 5 týdnů * 5 dní tj. 25 dní.
Pracuje-li zaměstnanec 1 den v týdnu, pět týdnů u něj činí 5*1=5 dní. Jelikož ale zaměstnanec pracující 1 den v týdnu nesplní základní podmínku vzniku práva na dovolenou za kalendářní rok, ani její poměrnou část dle ustanovení § 212 odst. 1) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění, protože do konce roku neodpracuje 60 dnů, na základě ustanovení § 214 ZP mu přísluší dovolená za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce.
Pokud v kalendářním roce odpracuje všechny své plánované směny, odpracuje cca 52 dnů (záleží, který den v týdnu je jeho pracovním), má tedy nárok na 52/21=2,47 tedy 2/12 ročního nároku, tj. 5 dní.
5/12*2=0,8333 dne, po zaokrouhlení 1 den.
Náš způsob výpočtu se opírá o výklad uvedený v publikaci autorů Mgr. Zdeněk Schmied, JUDr. Eva Špundová: "Dovolená a její aplikace v praxi s praktickými příklady" (Anag, 2. vydání 2012). V odborné literatuře lze ale nalézt obdobný výklad i od jiných renomovaných právníků.