jaké jiné zaměstnání by vás bavilo?

[refi]

určitě jsme každá z nás měla minimálně jednou zaječí úmysly a chtěly změnit zaměstnání. nemyslím zaměstnavatele, ale přímo náplň práce za něco úplně jiného. mě to bere pravidelně před kontrolou odkudkoliv, vždycky si říkám, že mi ty nervy za to nestojí. po kontrole se to zase uklidní a zůstávám u toho, co mi jde asi nejlíp, tedy u financí. ale kdybych se nemusela ohlížet na rodinu, tak by mě asi bavilo pracovat v charitě nebo v nějaké pomoci lidem v nouzi. a co vy? máte taky nějaké tajné sny?

[quendery]

Zdravím refi, tohle jsi vymyslela opravdu zajímavou rubriku. Tak abych pravdu řekla, i když mě tahle práce někdy opravdu "štve", vždycky je to tehdy, když nám někdo cizí otravuje život zbytečně. Jinak mám tuhle práci docela ráda, mám ráda totiž změnu a u něčeho jednotvárného bych se asi ukousala nudou. A alespoň u nás na ZUŠ, když jsem tu na všechno sama/ dělám ekonomku, hospodářku, sekretářku, organizuju, sepisuju zprávy a vůbec co si kdo zamane/ se pořád něco děje a každý den přinese něco jiného a to mě vcelku baví. Ale přece jen mám jeden sen, až půjdu do penze a to nebude už dlouho trvat, chtěla bych obnovit v obci, kde jsme si s mužem upravili " výměnek" na chaloupce a kam se odstěhujeme, místní knihovnu. Knížky totiž miluju a když tomu budou radní nakloneni ........ Hlavně bych chtěla přilákat ke knížkám dnešní děti - všichni víme, jak to s nimi teď je. Pětatřicet let jsem vedla dětský oddíl/ schůzky, výpravy, tábory.../, potom jsem to předala těm mladším, protože jsem se musela starat o staré nemocné rodiče, a ta práce s dětmi mi docela chybí. Tak uvidím jak to dopadne.......... Hezký zbytek dne!!!!!

[jajas]

No tak tato rubrička je senza! Já Vám něco prozradím, nikdy se mi nedařilo v matice, neměla jsem ji ráda, a otec mi vyčítal, že si jednou ani nespočítám svoji výplatu. Takže jsem se nikdy nehnala na technické obory. Skončila jsem na sociálně-právní škole, ale v oboru jsem nakonec nedělala, nastoupila jsem jako obyčejná účetní. Léty jsem se vypracovala a zjistila jsem, že to se mnou zase tak špatné není, co se týká čísel a myšlení. Ale stejně, od malička jsem měla blízko k přírodě a ke zvířátkům (především pejskům). Když jsem se vdala z města do rodinného domku, nastala moje šance. Naprosto nepřekonatelná relaxace! Kdykoliv jsem přišla z práce a měla toho plnou kapsu, nastalo hrabání se v hlíně, zalévání, přesazování a hlavně hraní si s pejskem a kočičkou. Stoprocentní obnova psychických sil, utřídění myšlenek, no a zvířátka mně vždycky natolik pobavila, že jsem uléhala v naprostém klidu a těšila se do práce! Jinak v poslední době jsem přemýšlela o tom, že v " příštím životě" bych chtěla pracovat se zvířátky (ZOO, útulek nebo snad i zvěrolékař). Hlavně dál od lidí. Nedávno jsem dostala krásnou magnetku na ledničku. Je tam pejsek a nápis" čím více znám lidi, tím více miluji svého psa". A musím, bohužel, konstatovat, že po těch letech to začíná více méně platit. (No to jsem se ale rozepsala - člověk by ani neřekl, že i účetní jsou normální lidi, že?).

[refi]

guendery> práce s knihama musí být nádherná, obzvlášť když se člověku povede někoho ke knihám přitáhnout a už u toho pak sám zůstane. taky ráda čtu, byl to jeden z důvodů, proč jsme odstranili z domu televizi. místo usínání u něčeho, co jsem si ani druhý den nepamatovala už nekolik let sahám po knížce nebo poslouchám povídky na vltavě. je skvělé, že dobré knížky se stále píšou a pramen nejspíš nikdy nevyschne přeji ti, aby ti tvůj sen vyšel a vrátila ses zase k dětem a ještě s knihou v ruce

jajas> začínala jsem po maturitě v čedoku, úžasné místo, moc mě to bavilo. jenže nakonec jsem odešla sama, protože práce ve službách mi v mých mladých svobodných rozlítaných letech moc nevyhovovala, prostě od rána do večera plus soboty. ale to už je dávno ... dnes jsem po dvou marných pokusech vystudovat psychologii na vysoké zakotvila jako ekonom a jsem spokojená. nejsem a nikdy jsem nebyla ctižádostivá, nepotřebuju lidem velet, nikam se nehrnu, stačí mi, když mě práce baví a můžu se do ní těšit, stále je co zlepšovat a vymýšlet (třeba forum )
nikdy jsem netušila, jak úžasný je kočičí svět, dokud jsme si domů nevzali dvě mňouky z útulku. máme je už čtyři roky a jsou to neuvěřitelní společníci. stále mě něčím překvapují, rozesmívají, objevujeme jejich nové a nové vyjadřovací schopnosti (a pak že kočky jenom mňoukají ). prostě je to relax, i teď mi sedí mates na klíně a čeká, kdy zasunu klávesnici, aby se mohl lépe uvelebit

je fajn vědět, že za dalšími klávesnicemi sedí lidé, kteří mají rádi knihy, zvířata a přírodu

[quendery]

Ahojky děvčata, v první řadě refi dík za hezký dopísek a nedá mi, abych nereagovala i na to ostatní. Kromě knížek a přírody / tam jsme s dětmi byli co nejvíc, protože i v době počítačů táborák, kytara a špekáčky u dětí dělají někdy divy/mám ještě jednu "lásku" - jsme totiž taková psí rodina. Po prvním vlčákovi jsme si pořídili bígla, a když nám odešel do psího nebe, tak jsme se ani nemohli dočkat, až si od naší milé paní chovatelky přivezeme dalšího. Teď už je mu devět pryč a až příští rok půjde můj muž do penze, už máme objednanou bíglí holčičku, tak bude veselo - ten náš "dědek" bude muset překonat svou lenost a snad nebude žárlit. Bíglíci jsou docela fiškusové , občas než jim dojde "z hlavy do ocasu" co po nich chcete, tak to trvá, pak se ještě párkrát kouknou, jestli to myslíte vážně, ale jinak jsou to bezva psíci - nikdy se s nimi člověk nenudí - hlavně musíte být důslední a trpěliví. A taky tenhle náš poslední je strašný mazel. prostě bez psa si naši rodinu neumím představit. Už to vidím až přijdu dnes domů, jaká bude vítačka / můj muž dělá dvanáctky, tak přijde až večer a náš dvoumetrový klučina jezdí u pošty, tak přijde taky až po šesté/. Tak se půjdeme spolu projít, já si vyvětrám hlavu a bude zase fajn. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala. Už končím, jdu dělat další tabulku pro naše krajánky Přeji hezký zbytek dne !!!!!!

[kožíšek]

Ahoj všem. Ještě tak před rokem jsem se těšila až zase zase vrátím na úřad coby referent, nebo prostě kamkoli jinam než být tady, ale už je to rok a 8 dní co sedím sama na středisku v kanceláři po starší kolegyni která odešla jinam, a za ten rok jsem si tu natolik zvykla, získala určité postavení a dělá mi práce takovou radost, že už si nedovedu představit jiné zaměstnání. Leda tak stejné místo v nějaké firmě - mít určité slovo, hlídat objednávky, různé papíry, výkazy, atp.

Jinak k těm pejskům - také mám pešánka (kříženec zlatého retrievera) a k němu 5 (laboratorních) potkanů a není lepšího odreagování než vyjít ven se psem (kousek od baráku máme pole) hrát si a blbnout a pak doma ještě k psovi pustit potkáňata a bavit se tím jak blbnou spolu :-) Za rok k nám přibyde možná další štěňátko - tentokrát samojedí holčička a kdo ví jak dlouho na sebe nechají čekat miminka tentokrát člověčí

Tak pěkný den všem

[jajas]

Pro "quendery": ne že bych nechtěla, aby se tato diskuse účetních a ekonomů zvrtla na diskusi o psech, ale jen jsem chtěla podotknout, že mám taky bígla (6 let) a tak sama víte, co takový tvrdohlavý pejsek dokáže vymyslet. Přišla jsem na to, že ne že by nechápal, on dobře ví, co po něm chci, jen se ale někdy dlouho rozmýšlí, zda se mu "vyplatí" příkaz splnit hned nebo to prostě počká. Ale vzhledem k tomu, že mezi největší "koníčky" bíglů patří papání, tak stačí zašustit nebo strčit ruku do kapsy, že jako něco dobrého mám, a už je nejposlušnější pesan na světě.
Pro "kožíšek": zlatý retrívr byl vždycky můj sen, ale protože manžel pro pejsky moc není, rozhodla jsem se pro něco menšího.
Už toho raději nechám, protože když se začne o psech, přestávám vnímat cokoliv jiného. A práce mám tady ještě habaděj (i když si beru domů téměř každý den tzv.zdržovačku - což je především ruční kontace dokladů a pak to druhý den jen natřískám do PC)!

[quendery]

pro jajas : To jsem ráda, že znám dalšího bíglího majitele. S tím jídlem je to fakt, protože naši psi s námi jezdili samozřejmě na tábory, úklid ve stanech byl vždy perfektní , protože za tu dobu co byl nástup, bíglíci "vyluxovali" všechno na co dosáhli, sušenky a jiné dobroty. A tak děti, když nechtěly o pamlsky přijít, musely je uklidit z dosahu a s tím i všechno ostatní. A ještě k tomu - jeden z Murphyho zákonů zní : " Morálka bankéře je stejná jako morálka bígla před jídelní miskou - čili žádná." Ale stejně bych už jiné plemeno nechtěla- bígl je bígl. Tak ať žijí ti naši tvrdohlaví, ale milí ušatci !!!!!!

[Jarmila]

Chtela bych se pripojit k této parádní diskusi. Musím se priznat, ze od mala jsem milovala razítka, formuláre, kopíráky(kdo si to uz dnes pamatuje?) ,vypisování ruzných formuláru a tukaní do psacího stroje. Denne jsem chodila za maminkou do kanceláre a tam nasávala tu nádhernou kancelárskou atmosféru. Po nevydarených prijímacích zkouskách na SES jsem byla velmi zklamaná, ale cekala jsem rok a znovu se na ekonomku prihlásila(tak silná byla moje touha po zidli v kancelári) Po ukoncení skoly a nástupu detí do materské skoly jsem se vrátila na místo sekretárky reditele OSP(Okresního stavebního podniku) a odtud pak na místo hospodárky hlavní stavební výroby(nedovedete si predstavit ty nádherné roky,kdy nás pet zen pracovalo mezi skoro 20 muzi ). Na tu bájecnou partu se nedá zapomenout !!! Tech vecírku a ruznych akcí Odtud jsem po 20 letech odesla (stavební podnik se rozpadl)
Zakotvila jsem jako mzdová úcetní u bezpecnostní sluzby. Taky dobrá práce. Musela jsem ve 40 letech vstrebat spoustu nových informací a hlavne,zacít se ucit pracovat s pocítacem.Pred 7 lety me bývalý pan reditel premluvil na nove vznikající místo úcetní ve skole. Nechala jsem se premluvit hlavne proto, ze to mám v míste bydliste a uz jsem nechtela nikde jezdit. A nikdy jsem této zmeny nelitovala. Porád se neco deje. Nemám chvilku klidu (stále nekdo otravuje,kontrola za kontrolou, práce nad hlavu, takové devce pro vsechno), ale kdyz za váma dojdou vycházející decka s kytkou na konci roku podekovat , tak se clovek tezko ubrání nekdy i slzám. A o tech malých, kterí pobíhají o prestávkách kolem dverí a ríkají mne teto nebo paní ucitelko ani nemluvím. Trochu víc jsem se rozepsala, ale kdyz to shrnu do jedné vety TUTO PRÁCI MILUJU A NIKDY JSEM NECHTELA DELAT NIC JINÉHO pokud by k tomu nenutily nejaké nutné okolnosti. A muj relax:
predevsím rucní práce, zahrádka, pejsek, vycházky, knízky.Díky za toto téma. Zdravím vsechny kolegyne Jarmila

[refi]

Jarmila> připomněla jste mi, že jsem jako malá taky strašně ráda chodila za mamkou do práce, která dělala v kanceláři. prosila jsem ji vždycky, ať mi dá něco k razítkování a pak jsem prý napsala slohovou práci na téma, čím jsou moji rodiče. o mamince jsem napsala, že přijde do práce, strpí pár telefonních hovorů a jde domů se divím, že jsem to přežila

[quendery]

Zdravím všechna děvčata, dnes prý máme slavný den - hned mi to bylo ráno naznačeno, tak jsem opáčila, že by to tedy chtělo nějaký dárek - a hned byl klid. To jen tak na okraj. A teď pro Jarmilku - moc tě obdivuju - já když byla malá tak jsem papíry, formuláře a razítka nenáviděla, v lepším případě mně nic neříkaly. Jediné, co jsem měla ve škole ráda byla matematika. Chtěla jsem jít studovat na UMPRUM loutkařinu, ale když jsem končila, tak obor předali na DAMU a tam to chtělo maturitu. Tak jsem si řekla, že gympl je nanic a tak půjdu na ekonomku a pak hurá dál .......... Jenže člověk míní a život mění. Po maturitě jsem nastoupila do účtárny do Jednoty, pak jsem léta dělala sekretářku a nakonec jsem teď 16 let na ZUŠ jako ekonomka, hospodářka, sekretářka atd. - prostě děvče pro všechno. A musím říci, že nelituji, že jsem nešla na ta pimprlata / i když je mám pořád ráda/, on se totiž tou naší profesí člověk asi lépe uživí a ve škole je někdy větší "legrace" než v divadle. Tak přeji hezký den a hurá do práce - radost přijde sama .........

[liběna]

Jak to tady tak čtu, tak máme všechny ještě dostatečné kapacity na spoustu jiné práce či koníčky. Když jsem kdysi váhala zda přijmu místo ve škole, obávala jsem se nudy a jakéhosi zakrnění. Nakonec jsem dala přednost jistotě před podnikatelskou sférou a do školství vstoupila. Dodnes nelituji, protože když to slyším jinde, moc dobře si uvědomuju, jaké štěstí máme, že se nás krize až tak netýká a jedeme dál... Je to práce s neustálým sebevzděláváním, vzruchem, příjemná jsou volna, kdy je ve škole klid. Mám ráda děti, které se přijdou čas od času něco zeptat a vnesou do kanceláře něco, co tam chybí v té změti čísel a papírů. Proto mám taky na pultě stále misku s bonbóny a jen pak sleduju ty oči, které k misce při rozhovoru stále pošilhávají Naše práce není žádný med, ale převažují klady a proto zůstávám již několik let. Ale mým snem a zatím stále nesplněným by byla práce v týmu lidí, kteří pracují pro Unicef, jezdí po světě a mapují místa, která potřebují akutní pomoc, shánějí sponzory a ve výsledku mají dobrý pocit z toho, že se někde dětem lépe žije

[Jarmila]

Souhlasím s Liběnou v tom, že máme jakousi jistotu, že se nás ta současná situace moc netýká. Škola musí šlapat pořád jak hodinky a myslím si, že v mnohých případech jsme ten klíček k těm hodinám (řečeno obrazně). Byla jsem teď 14 dnů v pracovní neschopnosti a ta hrůza, která na mně čekala. Prostě děs. Ale čekala.
Zdraví Jarmila

[Kirscha]

I mně se tohle téma moc líbí. především jsem mezi vámi nová - ve škole dělám 3 měsíce, což je zatím vlastně o ničem. Ale ta práce mě hrozně baví....jak tady už některá z vás psala, i já jsem byla vždycky kancelářská krysa - baví mě papírování, baví mě formuláře....co mě nebaví, je matyka...což je dost problém, že? ....Ale než jsem sem nastoupila, dělala jsem personalistku....a to byla práce, která mi opravdu seděla. Starat se o lidi, školit je, zajiš´tovat hladký chod - to se mi líbilo. Bohužel - jak tady už také kdosi psal - soukromá sféra je teď víc než nestabilní a tak jsem dala přednost státní.

[evík]

Zdravím všechny,
ohromně mě potěšilo,že nejsem sama, která toho všeho má plné zuby. Jenomže já už to nevydržela a po prázdninách končím. V podstatě si vzpomínám, že jsem nechtěla jít studovat na ekonomku. Taťka mi vždycky připomíná , jak mě proti mé vůli přinutil jít ke zkouškám a jak si mám držet místo a být ráda, že mám práci. Jenže i situace se změnila, změna vedení a vztahů na pracovišti je příšerná. Dala jsem výpověď.
Ráda bych znovu pracovala, ale už nechci dělat účetní. Práci v kanceláři se nebráním , dělám to v podstatě celý život, mám ráda změnu, něco zařizovat atd.potřebuji změnu.
Pokud někdo víte o volném místě na ostravsku budu vděčná za zprávu nebo kontakt.

Jinak k relaxaci na zahradě - je to výborná věc. Jelikož mám zahradnictví v genech /děda měl velké zahradnictví/ práce na zahradě mě naplňuje maximálním pocitem štěstí. I když někdy necítím záda.

Přeji všem krásné prázdniny
Evík