Radíme si.cz

Alenko, krásný domeček, úplně takový perníkový, pohádkový. Přeji Vám, aby se Vám splnilo Vaše přání.

Děkuji. Bylo by to hezké, někdy jsou však sny krásnější než skutečnost.

Alenko pošlete mi číslo Vašeho účtu a já Vám pošlu příspěvek na koupi toho krásného domečku je fakt pěkný. Jinak máme asi hodně společného. Já chtěla být také učitelka. Na základce mi ale napsali do posudku "pochází z rozvráceného manželství takže není vhodné, aby vychovávala děti". Představte si, jací to byli na té základce lumpové...nechali mne jako dítě jet na tu školu dělat přijímačky. Když mne tam nevzali, tak jsme se odvolali a pak mi někdo na té střední škole prozradil, jaké mám doporučení a že to nemám už zkoušet......jo jo ale možná že dobře, teď bych na ty děťátka asi neměla dost pevné nervy......

Nono děkuji, vím, že je to nerálné. Tak peču perníčky alespoň pro vnučky, sousedovic děti, na svatby v rodině a tak. Peču také medový dort. Jeho obrázek přikládám. S manželem máme domeček s velikou zahradou, vzrostlými stromy a muž si tak trochu splnil svůj sen a vybudoval za domem koupací jezírko. Mimochodem, včera už se koupal, já ho asi budu dneska následovat, uvidím. Rybník to bohužel není, ale ryby v něm jsou a k nim i spousta starostí, jak udržet vodu bez řas, čistou a tak někdy muž prská, že by to nejradši zavezl. A pak se řekne, splnit si sen.

Alenko, dort je moc krásný, zlaté ručičky, které toto umí vykouzlit.

Alena H píše:Jednou jsem navštívila v Rakousku v malém městečku u Volfgang See prodejnu perníku. V této prodejně byla i malá dílnička, kde si malí i velcí zákazníci mohli zkusit zdobení perníčků. Takováto záležitost by se mi moc líbila. Perníčky peču ráda a ráda se i o svoje zkušenosti podělím, párkrát jsem vedla i kurz pečení perníčků. Tohle je můj sen. Mít také takovou perníkárnu, která by byla místem setkávání a ostrůvkem klidu v téhle uspěchané době. Mám proto vyhlídnutý jeden dům ve Slavonicích, takové tančící baroko. Ale bohužel nemám, kdo by mi můj sem dotoval. Přeji krásný den.

to je krásné alenko, slavonice jsou moje láska už spousty let a každoročně do nich jezdím. ten rohový dům by byla krásná perníkárna!

no a ten dort!!! to je škoda sníst

Na ten dort, když se podívám, mám chuť.....je pěkný.....
hned mne napadlo
když se podívám na moje excelovské tabulky a sestavy........
to je podívaná rozpočet na rok 2013
já bych chtěla také tvořit něco hezkého, co lahodí lidskému oku

Já vždycky chtěl být zahradník. Plus by mě bavilo profesionálně SPÁT. Např. jsem četl o tom neuvěřitelně vtipný článek, že existují lidé, kteří mají jako povolání spát.
Resp.je to asi jenom dočasné povolání. Ve výzkumu.

Chtěl bych být zkoumán. Ve spánku je mi všechno jedno.

Upřímně kancelář mě ubíjí. Chtěl bych víc kontaktku s okolím a lidmi.

Mě čísla baví, je to někdy dobrodružství, takže kancelář mi nevadí. Máme dům a zahradu, na zahradě koupací jezírko s rybama. Tady se vyřádím do aleluja všema směrama a když přijedou vnučky (3, 6 a 8 let), tak je hned po nudě. S holkama velká legrace. S největší jezdím po ránu na kole, než se probudí ty menší, tak 15 km a teď v létě se pořád koupeme. V rybníčku však máme mimo jiné tak sedmikilového kapra Pepu (tedy ona je to prý holka). Dostali jsme ho od souseda. Zpočátku byl ostýchavý, ale teď žere z ruky. Když přijdeme na molo, už tam číhá s otevřenou tlamou. Ještě, že nemá zuby. Všechny ryby, když jdeme plavat, se z plavací zóny klidí, ale Pepa chvíli odolává. Leč nás je přesila. Včera jsem našla stránky opočenské zmrzliny a u nich jsem se zasnila, bylo by hezké být zmrzlinářkou. Už vidím všechny ty upatlané dětské pusinky... No, ale jak jsem psala dříve, Slavonice vedou na celé čáře. Asi se věnuji politice, abych si nahrabala kapitál na poctivé podnikání perníkářky nebo zmrzlinářky.
Jendovi nabízím místo neplaceného zahradníka a jako vedlejšák by mohl mít to spaní.

alenko, pepa (nebo pepička?) je kouzelný a slavonice si nechte stále v zásobě, není všem dnům konec

Mě by moc bavil marketing. Dělám ve volném čase pro dvě neziskovky a součástí práce je i marketing. Dokážu si sebe představit na pozici projekťačky v nějakém malém nebo středním podniku. Na vysoké jsem třeba taky hodně hltala strategické plánování a jeho tvorbu. To by pro mě také bylo velmi zajímavé participovat na tvorbě SP a přemýšlet nad tvorbou projektových zásobníků. Prostě něco kreativního.

Přidala bych i já pár prozaických slov. Čím déle dělám účetní ve škole, tím více se ujišťuji v tom, že tato práce pro mě není to pravé. Práci neflákám, ale nebaví mě, prostě po sedmi letech toužím po změně. Jsem přesvědčena, že všechno (i to nepříjemné a bolestivé) má svůj smysl, třebaže ho hned nevidíme. Před dvěma lety (docela velká pracovní krizovka) jsem si udělala kurz asistenta pedagoga, před rokem jsem začala studovat vysokou školu. Nyní druhým rokem na malinký úvazek vykonávám vedle účetnictví i práci asistenta pedagoga pro žáka s Aspergerovým syndromem.
A co by mě tedy bavilo? Práce s dětmi, třeba i s hendikepem, na OSPODU, .... Vlastně jsem si uvědomila, že k této práci jsem tíhla už v dobách střední školy, ale vlivem nejrůznějších událostí (společenských, rodinných) jsem učinila rozhodnutí, která mě "zavála" jiným směrem. Tak snad se mi časem můj velký sen splní.
To, že ještě práci účetní zvládám, je i díky tomuto fóru, které poskytuje nejen cenné rady, ale především cítím jakési "duševní souznění a obrovské pochopení" - nás nepedagogů navzájem.
Jo, milé radilky, málem bych zapomněla, v červenci jsme si pořídili psí miminko Akimka (v květnu od nás do psího nebe odešel náš věrný Atonek), takže dovolenou v létě jsem si nazvala "mateřskou".

akimek je jak plyšáček, to bude asi pořádný mazlík andrejko, děkuji za vaše "vyznání", dospěla jsem nedávno do podobného bodu jako vy a zvažovala co dál a jak změnit svou práci tak, abych byla spokojená a zase mě naplňovala. povedlo se, ale o to větší pochopení mám pro všechny, kdo dále bojují a musí mít deset hlav a dvacet rukou, aby vše zvládali, protože ve stejné pozici jsem byla spousty let. nepedagogická profese ve školách je stále bohužel stranou zájmu, jak z pohledu finančního ohodnocení, tak i z pohledu uznání a pochopení, proto jsem ráda, jestli alespoň tady občas najdete ten svůj koutek, kde se cítíte mezi "svýma" ať se vám daří!

Mě vždycky bavilo se věnovat kosmetice takže něco v tomto oboru