Přesně takhle to cítím já. Přesto přese všechno mne práce účetní baví.
Před dvaceti lety jsem však pracovala v obchodě a milovala jsem práci s lidma. Jenže jak přibývalo byrokracie, dostala jsem se mezi zákazníky čím dál méně a hodin strávených v zaměstnání přibývalo. Tak jsem si udělala malou osobní inventuru pro a proti a odešla jsem.
Tak 20 let dělám účetní. V mezičase jsem také stihla dělat školnici a kotelnici v mateřské školce - mám proto i dvoje kotelnické zkoušky (na plynná paliva a na pevná paliva). Ta práce mě taky bavila, byla různorodá, oklikou jsem se tak dostala k dětem.
Když jsem se kdysi jako děvče rozhodovala, kam na školu, chtěla jsem být učitelkou, ale bývalí mocní rozhodli, že nejsem způsobilá učit děti. To kvůli mému otci, který si to do smrti vyčítal. Dneska pracuji na základní škole jako účetní a když to kolem sebe vidím, tak jsem ráda, že mi to komunisti zatrhli.
Jednou jsem navštívila v Rakousku v malém městečku u Volfgang See prodejnu perníku. V této prodejně byla i malá dílnička, kde si malí i velcí zákazníci mohli zkusit zdobení perníčků. Takováto záležitost by se mi moc líbila. Perníčky peču ráda a ráda se i o svoje zkušenosti podělím, párkrát jsem vedla i kurz pečení perníčků. Tohle je můj sen. Mít také takovou perníkárnu, která by byla místem setkávání a ostrůvkem klidu v téhle uspěchané době. Mám proto vyhlídnutý jeden dům ve Slavonicích, takové tančící baroko. Ale bohužel nemám, kdo by mi můj sem dotoval. Přeji krásný den.