Radíme si.cz

evíku držím ti palce, ať najdeš zaměstnání, které tě bude bavit ALE HLAVNĚ AŤ najdeš dobré lidi se kterými budeš spolupracovat protože o tom to je !
Já už prošla - počkej teď to spočítám .....5 pracovních míst - teď sedím na šestém a celkem jsem pracovala v 4 organizacích. Místa jsem měnila dříve protože jsem chtěla už změnu a jednou jsem šla na mateřskou. No a pak jednou - na to nerada vzpomínám - jsem musela dát výpověď. Práce mne moc bavila, dělala jsem tam 6 let... ale nový vedoucí byl hrozně zlý člověk. Psychicky mne týral. Dělal to tak, že navenek byl svatý, hodný , chválil mne a když jsem byla v kanceláři tak to byl teror. Dokonce se neštítil volat mé malé dceři.....tchýni.... doma mi nikdo nevěřil, tak jsem vyhledala psychoterapii a tam mi bylo řečeno, že jestli si chci zachovat zdraví, ať ihned skončím. Pak jsem si našla pěknou novou práci.....jsem tu už 7 let a.....již jsem pocítila také nenávist k mé osobě. To víte, když jste spokojená, máte to doma dobré, tu a tam si koupíte něco hezkého a tu a tam jedete na dovolenou..... to se mnoha lidem nelíbí, tak vám to dají najevo. Takže EVÍKU hlavně hodné lidi kolem a pak můžeš dělat cokoliv držím ti palce a napiš až budeš na novém pracovišti

Mockrát už jsem si pokládala otázku, co bych dělala, kdybych nedělala v kanceláři a vždycky jsem si říkala, že cokoliv, bych uživila 2 děti (jsem samoživitelka). Letos o prázdninách jsem byla na chalupě u sestry, probíhaly tam zednické práce, tak jsem si na chvíli stoupla k míchačce a za půl dne jsem toho měla dost. Takže jsem došla k závěru, že moje práce je přesně to, co chci dělat.

já jsem se byla podívat v Ostravě v dole. Když jsem vylezla, moc jsem se těšila zpátky do mé kanceláře na mé papíry a uzávěrky a počítač a kávičku .. ... horníkem bych určitě nechtěla být - klobouk před nimi dolů

Tak tohle je moc zajímavé téma já kdybych nemusela hledět na finanční stránku, tak bych v kanceláři neseděla a otevřela bych si krámek s keramikou a nějakýma blbůstkama do bytu, milýma dárkama a tak. U toho bych si nějaký věci vytvářela sama...to by byla pohodičkááááá. A účetnictví bych se nechala vést někým jiným

Taky, taky

onda píše:Tak tohle je moc zajímavé téma já kdybych nemusela hledět na finanční stránku, tak bych v kanceláři neseděla a otevřela bych si krámek s keramikou a nějakýma blbůstkama do bytu, milýma dárkama a tak. U toho bych si nějaký věci vytvářela sama...to by byla pohodičkááááá. A účetnictví bych se nechala vést někým jiným

Zdravím děvčata, tak to je taky príma nápad a já bych tam ještě zájemcům vařila voňavé čajíčky, lidi by tam chodili na kus řeči - no prostě bájo............

Zdá se, že každou by bavilo dělat něco jiného ,než skutečně dělá. Ale uskutečnit svoje sny a představy je dost těžké.
Proto hodně zdaru v práci, která ne ,že by nás nebavila (jinak by jsme ji myslím nedělaly, jak nejlépe umíme)!!

Zdraví Jarmila

moje úvahy o tom, co bych dělala raději, než to co právě dělám se v poslední době docela mění. vidím kolem sebe spoustu lidí bez práce, zoufalých nad svými výdaji, které nemohou bez zaměstnání utáhnout a tak si říkám, že mi vlastně nic nechybí. práce v teple a suchu, materiálně na tom taky nejsme v kancelářích špatně, s kolegyněmi je dobrá spolupráce a platově je tady určitá záruka státní správy. opravdu mě najednou zaječí myšlenky opouštějí a více si uvědomuju, jaká výhra je práce ve školství a v našem oboru konkrétně. díky tomu, že jsme většinou svým záběrem práce dost "multifunkční" , musíme stále držet krok se zákony a okolním "neškoláckým" světem a proto bychom snad neměly problém i v jiných firmách. nejen že ve školách děláme, ale zároveň se i stále učíme (jako ti naši žáci)

Když jsem byla úplně malá, chtěla jsem prodávat v hračkářství, protože jsem milovala panenky. Maminka při práci na poli dělala pokladní na st.statku a jezdila pro peníze na výplaty do banky do okres.města a já jsem jezdila s ní a pak doma "sáčkovala" a já jí pomáhala dávat penízky do sáčků - to už jsem chodila do školy. Taky jsem ráda chodila do kanceláře na statku nebo na MNV - připadalo mně to tam takové zvláštní - ty kupy papírů. Proto jsem šla na SEŠ, ale protože jsem se ve 4. r. vdala a pak byla doma s dcerami, do kanceláře jsem nastoupila až po 7 letech. Práce mě vždycky bavila, dělala jsem všechno možné (písařku,sekretářku,účetní,skladnici,na rozmnožovně) v podstatě v jednom stát.zařízení - 25 let, z toho 14 let mzdovku - úžasná práce (přestože ve škole vždycky říkali, že dělat mzdovku je to nejhorší), já si myslím opak. Bohužel taky nastaly změny u zaměstnavatele před pěti lety, a já dobrovolně odešla na konkurz na účetní do školství -gymn. Takže už 5 let pracuji ve školství (PO)-dělám všechno - účetní, ekonomku, mzdovku, personální. Musela jsem se a musím pořád učit, práce mě baví, do důchodu mám rok a něco a co bude pak? Nevím. Ale přesto musím konstatovat, že práce mzdovky je mně nejblíž i když v té dnešní době... Dělala jsem mzdovku na vedlejšák i ve dvou menších firmách a už 17 let dělám na vedlejšák účetní v malé obci. Myslím, že bych se naučila dělat jakoukoliv práci, ale jsem ráda, že mohu dělat právě toto.
Zdravím všechny.
hanna

Ahojky, jsem tady nová, tak si tady všechno pročítám. Tato diskuze, (i když už starších dat), se mi moc líbí. Koukám, že Vás moc pracuje ve školství. Já dělám v nemocnici. Jsem už staršího data výroby, ale školu jsem si dodělala při zaměstnání, takže účetní jsem rok. Ve škole jsem buď hodně chyběla, nebo nám toho hodně zapřeli. Takže teď v tom docela lítám. Je to úplně jiná práce, než na kterou jsem byla zvyklá. Od vyučení jsem pracovala manuálně. Jsem vyučená soustružnice (na truc svému otci), tuto práci jsem dělala jen rok. Pak jsem nastoupila v nemocnici k nádobí, tam jsem se vypracovala na pomocnou kuchařku, pak na skladní a pak mi dokonce svěřili bufík. Přítel mě donutil jít do školy, dokonce mi přinesl přihlášku. Statečně to se mnou celých 5 let snášel. Já seděla u PC a šrotkala a on borok lítal doma s hadrou. Když jsem nechtěla jít do školy, byla jsem unavená z práce, chtěla jsem jít domů, prostě před školou zastavil a neodjel, dokud jsem nevystoupila. Do práce i z práce jezdíme spolu, takže nebylo vyhnutí. Teď jsem mu za to vděčná. A až se naučím, co nám zapřeli, tak budu šťastná.
Co se týče mého relaxu, tak jednoznačně hory. Máme chajdaloupku v Horní Lomné, jezdíme tam každý víkend. Teď v zimě tam je jak v pohádce. Když vylezu na balkón, hned mě napadne pohádka Mrazík. Samé stromy, klid, krásně bílý sníh a v něm stopy od zvířátek. Prostě nádhera. Když se nám chce, vezmem lyže, jdem zalyžova, když máme chuť na pivko a pokecat s místními domorodci, zajdem do vesničky na pivko. Prostě pohoda. V létě zase na kolech, nějaké ty výšlapy a samozdřejmě práce kolem chaty, té je pořád dost, ale to nám nevadí. To patří k relaxaci.
To jsem se ale rozkecala, za chvilku musím vstávat do práce. Mějte se všichni moc krásně a nebylo by špatné tuto diskuzi obnovit. Čuský!!

Před Vaším přítelem smekám a buďte za něho vděčná, že byl tak vytrvalý a obětavý a donutil Vás ke vzdělání . To co Vám ve škole zapřeli na radimesi doženete Nebojte. Když si to pročtete všechno, tak zjistíte, že sama tady nezůstanete a ptát se tady můžete opravdu na cokoliv. A nemusíte se stydět klást i "blbé" dotazy. Nikdo se Vám smát nebude.
JInak já osobně, kdybych si mohla vybrat zaměstnání, které by mě bavilo úplně nejvíc, tak to by byl asi psí útulek. Jsem psí máma a zvířata /psi obzvlášť/ miluju. Měli jsme 12,5 roku boxerku, ta odešla do psího nebe - to byla kamoška!, teď máme 1,5 roku "seznama rasla" a to je takový malý opičák. Moc chytrý pejsek, ještě divoký, ale doma poslouchá jak švýcarské hodinky a je to můj miláček. Donutí nás chodit na dlouhatánské vycházky, takže díky němu z práce úplně neblbnu, protože se musím zvednout a kvůli němu odejít domů a pak jít na vycházku do přírody. Je to super.Tak někdy si říkám, že kdybych měla psí útulek, tak by se všichni pejsci měli moc dobře, ale můj muž říká, že bych to dělat nemohla, protože bych každého psa, kterého bych musela dát pryč obrečela, nedej bože, kdyby se mu něco stalo. On by brečel se mnou, on je zase psí táta. Když totiž v telce ukazují nějaké špatné zacházení se zvířaty, tak přepínáme telku automaticky. Jen našemu Tomíkovi oznámíme, že se má moc dobře, tak ať si toho váží, protože ne všichni pejsci se mají jak on. Ten na nás čučí a neví proč mu to říkáme, protože v televizi sleduje hlavně večerníčky. Večerníček Méďové, to bylo jeho, nevynechal ani jeden díl. Manžel sleduje telku vleže , tak si na něho hupne, udělá mu kolem krku ze sebe šálu, nasměřuje se na telku a hledí na večerníček. Dnes je už jiný, tak jsem moc zvědavá, co na to řekne. To jsem se zase já rozkecala, ale dodělávám rozbor hospodaření, tak jsem si vzpomněla na našeho Tomajzlíka a aspoň se mi vyloudil úsměv na tváři. Tak jdu pokračovat. Loučím se

je neděle, jsem v práci a dodělávám komentáře ke zprávě o hospodaření. za oknem svítí krásně sluníčko, i když vítr lomcuje se stromem přímo u okna. mi to ale nevadí, protože jsem v suchu a teple. tím chci říct, že jsem vděčná za práci, kterou můžu vykonávat v takovém pohodlí na rozdíl od těch, kteří to štěstí nemají, pokud si to ovšem sami nevybrali.
přečetla jsem si znovu povídání dahab o jejich pejscích a říkám si, jestli se tomajzlíkovi líbí ten současný večerníček máme doma dvě mňouky, mají pět let, jsou to klasické popelnicové rasy, žádná šlechta. nicméně i po těch pěti letech mě to neustále nutí si je občas fotit, když dělají skopičiny nebo sladce spinkají v košíčku. zrovna včera obě seděly na okně, na úzkém parapetu, zády k sobě a jejich dolů spuštěné ocásky se jim samovolně propletly jako copánek. měli jsme návštěvu, která má doma pejska, tak jsme srovnávali klady i zápory pejsků a kočiček a nakonec jsme stejně došli k závěru, že je to úplně jedno, protože jednou je to zvířátko, které milujeme a je pro nás to NEJ. už se těším, až dorazím z práce a při otevírání dveří do bytu uvidím ty jejich chlupaté hlavičky v mezeře mezi futry, jak se tlačí ven proběhnout na chodbu. jednou se beztak hecnu a založím anketu, kdo z nás má pejska a kdo kočičku

Protože jsem zaregistrovaná krátce, dovolím si přispět až nyní. V kanceláři dělám 11 let (na současném pracovišti) a účetní jsem rok i s cestou Ale vím, že tohle dělat nechci. Vedení super, kolegové super, práce Proto jsem si udělala pedagogické studium, že by snad někde na SŠ, ale asi ve špatné době A tak hledám, hledám, ale jde to těžko, z pozice účetní nejde odejít ze dne na den a firmy chtějí nástupy hned, ev. v nejbližším termínu. A tak bojuju, ale jde to těžce

bielja> tak to vám tedy přeji, ať se brzy uplatníte tam, kde vás to bude i bavit. pokud člověk nemá ke své práci alespoň trochu kladný vztah a taky jakýsi minimální talent, je to pak opravdu spíše trápení a dobrý kolektiv pak už nestačí, aby se člověk do práce těšil. já mám v práci dost velké výkyvy (hlavně před kontrolami ), ale obecně můžu říct, že mě tato práce baví, vystudovala jsem ji a i když by mě bavilo dělat i něco jiného, tohle mě živí a do práce se většinu roku těším - teda ne nějak moc, ale těším. každodpádně bych se více těšila, kdyby se zrušily pracovní pondělky a pátky

refi, mně pondělky nevadí, ale pátky bych brala....a jak...