Radíme si.cz

Zdravím Vám milé kolegyně i kolegové. Mám dotaz ohledně pedagogů, kteří se zřekli cestovních náhrad při
absolvování pracovní cesty. Mají takto učinit před počátkem prac. cesty nebo po jejím absolvování.
Děkuji za Vaše odpovědi.

Cestovní náhrady jsou pro organizaci povinné a nelze se jich zřeknout.
Cituji Zákoník práce:
HLAVA I
Obecná ustanovení o náhradách poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce
§ 151
Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnanci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, v rozsahu a za podmínek stanovených v této části.
U nás jsme tento případ řešili a východiskem bylo, že zaměstnavatel poskytl cestovné a zaměstnanec dal finanční dar své organizaci.

Byla jsem na školení JUDr. Salačové - když někdo nechce cestovní náhrady, tak musí napsat na cestovní příkaz "po návratu z cesty", že nepožaduje žádné cestovní výlohy.

Ahoj, evo.pro. Nechci polemizovat s JUDr. Salačovou, ale podle jiných zákoník práce hovoří jasně - zaměstnavatel je povinen... Dokonce i když je strava poskytnuta zdarma, náleží mu snížené stravné. Je samozřejmé, že jestliže zaměstnanec nevyúčtuje - nedostane nic. Ale vzhledem k tomu, že před cestou by měl dostat cestovní příkaz a když by nebyl v práci, měl by se zaměstnavatel zajímat o vyúčtování cestovního příkazu. A pak je jasné, že nějaké náklady musely vzniknout. A když vznikly, je zaměstnavetel povinen....... a kolečko se uzavírá

Ona se odvolávala na §19 odst 1 ZP - neplatný je ten právní úkon, který se zaměstnanec předem vzdává svých práv.Proto upozorňovala, že až po návratu z pracovní cesty.

Předem nebo zadem . Já bych to neriskovala. Zaměstnavatel je povinen - a tím by to mělo končit. My jsme to také kdysi tak praktikovali (protože jsme ušetřili "obrazně řečeno" 3,2O) ale kontrola nám to důrazně vytkla. Zaměstnavatel se zkrátka nemůže vzdát své zákonné povinnosti. Jestli je to takové jako u nás, pak zaměstnavatel tlačí na zaměstnance - já tě vyšlu na služební cestu, ale zaplatíš si ji sám. Nebo ne? Je to nepřípustný nátlak - úplně to z toho čiší. Protože ukažte mi člověka, který vydá své finanční prostředky na služební cestě a nechce je vrátit.

zákon si vykládám tak, že stravné poskytnout musíme vždy, když je zaměstnanec vyslán na pracovní cestu (tedy má vypsán cestovní příkaz) a splňuje podmínky pro poskytnutí stravného. ostatní výdaje - pokud nedoloží - nemám z čeho vypočítat a proto nehradím, i kdyby byl na služebce v honolulu
je třeba si uvědomit, že cestovní příkaz vzniká vysláním zaměstnance na pracovní cestu, tzn. je to opravdový příkaz k pracovní cestě a tím se rozjíždí veškeré povinnosti zaměstnavatele, které mu zákon ukládá. i když v praxi je to mírně opačně - zaměstnanec si najde nějaký seminář a jde požádat vedení, zda může jet a odhadne zhruba cestovní náklady. podle toho se mu tzv. cesta schválí. ale to je jen neoficiální praxe. oficiálně ho na cestu naopak vysílá vedení a zaměstnanec s pracovní cestou musí souhlasit, pokud už to nemá nějak upraveno přímo v pracovní smlouvě.
a zříci se stravného prostě nejde, jak píše dája

Taky mám stejnou zkušenost, vícekrát jsem se ptala na školeních, zda se může písemně zaměstnanec zříct cestovních náhrad (šlo nám hlavně o zahraniční zájezdy, kdy mají autobus i stravu placenou s žáky) a bylo nám řečeno, že to není možné a jestliže si zaměstnanec nepodá po skončení pracovní cesty cesťák a nic není zaplaceno, svědčí to o špatné kontrolní činnosti vedoucího zaměstnance . Tak na to dbáme, vypisujeme a počítáme ...

JÓ - kontrolní činnost.... tak u nás je zaměstnanec, který permanentně jezdí na pracovní cesty na "režijku". Ředitel mu samozřejmě na cesťáku služební cestu povolí, ale už není v ničí moci ho doslova dokopat k tomu, aby si po příjezdu CP doplnil, zadní stranu podepsal a zmíněný CP předložil .... no prostě bez komentáře.