Radíme si.cz

Dobrý den, chci se pozeptat, jak si mám vysvětlit slovo "nejméně" ve vyhlášce ke stravnému:
Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné podle § 163 odst. 1 zákoníku práce (v soukromém sektoru) nejméně ve výši
a) 64 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 96 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 151 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Dotaz zní, můžu si jako zaměstnavatel určit, že budu dávat svým zaměstnancům za skupinu ad a např. 100,- Kč a celá tato částka je daňově uznatelná, nebo je tam nějaký fígl, jako že jen 64,- Kč je daňově uznatelných a zbytek ne a dodaňuje ho i zaměstanec, odvádí SP aZP apod.?
Děkuji předem za odpověď.

Přesně tak, to nejméně znamená, že je zákonná povinnost stravného v tomto časovém pásmu ve výši 64,- kč. Nesmí zaměstnavatel určit nižší stravné.
Tato částka 64,- Kč je současně pro firmu daňově uznatelným nákladem a z pohledu zaměstnance je stravné v této výši plněním, které nemusí nijak "danit".
Ovšem pokud vyplatíte zaměstnanci vyšší částku na dietách, než je zákonem stanovená sazba - 64,- Kč, poté již musíte tu navýšenou částku ( 36,- Kč) jednak zaměstnanci zdanit + odvody, a současně firma má toto navýšení v nedaňových nákladech.

Chtěla bych poopravit nezdaněnou částku - není 64 Kč v prvním časovém pásmu, ale v rozmezí 64 - 76 Kč (rozmezí stejné jako platí pro zaměstnavatele podle § 109, tj. v nepodnikatelské sféře - viz ZP 2012 část sedmá hlava II díl 1 § 176 ), takže nadlimit je pouze 24 Kč. Pro druhé čas. pásmo 12-18 hodin je 96 -116 Kč a třetí nad 18 hodin 151-181 Kč. Teprve stravné poskytnuté nad tuto mez se musí zaměstnanci přičíst ke mzdě pro účely zdanění a zpojistnění.

Citace ze zákona č. 586/1992 Sb § 6 odst.7:
Za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně mj. nejsou:
a) náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné zvláštním právním předpisem (např. citovaná sedmá část, hlava třetí ZP) pro zaměstnance zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst 3 ZP, jakož i hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na prac.cestách; jiné a vyšší náhrady, než stanoví tento zvláštní právní předpis, jsou zdanitelným příjmem.